STALO SE PŘI CESTÁCH ČASEM
Sobota 3. července 2021 – Albert Einstein
Do želivského údolí opět po roce dorazili táborníci. Práce na budování začaly časně již ve 4:30 hodin ráno. A charakteristický zvuk plynových hořáků používaných pro připevnění lepenky na střechu nové pergoly se linul celým údolím. Nemile to překvapilo okolní chataře, kteří poznali, že existují i horší věci než sekání trávy od šesti hodin ráno minulý týdne.
Stroj času – chronograf, který v roce 1915 sestrojil Albert Einstein byl, demontovaný do několika částí, nalezen mezi obcemi Sedlice a Vřesník. Místní amatérský historik Vavrda ho s pomocí Alberta, který při té příležitosti navštívil náš tábor, sestavil a bez bázně okamžitě použil. Vavrda přislíbil, že pokud bude mít stroj dostatek energie, tak ho bude používat každý den a celý tábor může časem cestovat s ním a na vlastní kůži zažívat různé historické události.
Vavrda: „Při cestování časem je důležité mít na paměti, že historie nemůže být přepsána, pouze pravdivě zdokumentována. A o to se budeme společně snažit.“
Roztržené teepee Dvanáctky bylo opraveno pomocí M-PVC a upozorňujeme Dvanáctku, aby dodržovala maximální výšku a teplotu ohně vhodnou pro tento materiál.
Klaudie a Valča vyhodily nedojedené jídlo i s ešusem do díry s bioodpadem. Pokud by to tak dělaly každý den, budou potřebovat 14 kusů ešusů. Pokud by to tak dělali všichni, tak kapacita bioodpadu bude zcela naplněna v úterý odpoledne.
Táborníci nemají moc dobré odhadovací schopnosti. Julie namísto velké palice, která váží 12,5 kg, přinesla kladívko o váze 0,5 kg. Sapíci namísto klacků o délce 50 centimetrů nosili třímetrové klády a namísto chrastí jehličí.
Neděle 4. července 1200 – říše Inků – náčelník Manco Capa
Vavrda poprvé úspěšně použil chronograf a přenesl sebe i celý tábor do doby inckého náčelníka Manco Capy a zdokumentoval charakteristické historické události té doby včetně podrobných pravidel soubojů u totemu. Tyto souboje jsou velice drsné a často jakákoliv pravidla zcela postrádají.
Terezka K. při úklidu tábora vyčistila koryto v umývárně vlastním kartáčkem na zuby. Jednalo se o velice užitečnou práci provedenou nevhodným nástrojem.
V táboře se vyskytují malé červené papričky o pálivosti 3 000 000 Scovilleových jednotek. Osoby, které prodělaly onemocnění covid-19, jsou proti této pálivosti zcela imunní a papričky běžně konzumují. Iva a Hagrid covid-19 evidentně neprodělali a Věra jim po konzumaci papriček poskytla první pomoc rychlým podáním vysokoprocentního ethanolu.
Vojta neoprávněně použil stroj času k cestě domů. Umožnilo mu to strávit doma plánovaných několik dní a přitom v táboře chyběl jen několik málo hodin. Vavrda důrazně upozorňuje, že chronograf nemá dostatek energie a jakékoliv další zneužití bude přísně potrestáno.
Pondělí 5. července 1506 – Leonardo da Vinci
Všichni jsme se probudili v roce 1506 a setkali se Leonardem da Vinci, který se při té příležitosti zeptal Vavrdy, zda se má Mona Lisa na jeho obraze dívat vlevo, či vpravo. Vavrda se zamyslel a navrhnul, že by bylo nejlepší, kdyby viděla na obě strany.
Želivské údolí se potýká s tradičním suchem a s ním spojeným nedostatkem vody. Hagrid přivezl 200 litrů pitné vody z nedalekého stavení. Pavel E. zprovoznil přečerpávací filtrovací zařízení na užitkovou vodu z řeky a zapojil ji do všech kohoutků v táboře. Ledňáčci s Vojtou kopali několik hodin v bývalém lese a marně se snažili najít nový pramen pitné vody.
Dominiku s Magdou přepadlo cestou do Želiva ze zálohy malé dítě s vodní pistolí. Obě se lekly a podařilo se jim uprchnout. Doporučujeme každému, kdo odchází tímto směrem, aby byl ozbrojen podobným způsobem.
Dvanáctka při hraní Investic narazila na nedostatečné zeměpisné znalosti hráčů. Ema s Julií si spletly Ghanu s pohořím Západní Ghát, čímž zmátly Veverčáka zapisujícího body, vyhrály a hra předčasně skončila.
Kulíšci se sprchují na dvě části, protože do Olinky se jich vejde jen 14. Dvanáctka se sprchuje na 10 částí – každý sám a Veverčák s Matym se nesprchují.
Lucka při noční hře chytala světlušky a snažila se tak neoprávněně získat bonusové body do hry.
Úterý 6. července 3072 – Star Wars – mistr Yoda
Ráno byl na skále u tábora spatřen meditující mistr Yoda. V jednu chvíli dokonce tančil, což se náš zpravodaj pokusil zachytit na kameru. Nakonec se ale vysvětlilo, že se nejedná o tanec, ale mistr si jen omylem sedl do mraveniště.
Hagrid s Pavlou vykoupili všechny rohlíky v Humpolci. Koupili: 160 kusů v Kauflandu, 80 kusů v Lidlu a 0 kusů v Penny, protože tam už žádné neměli ani před jejich příchodem. Původně jeli pro 300 rohlíků.
Ondra Kudr se rozkročil přímo nad ohněm a odůvodnil to tím, že se nahřívá. Pomineme-li nebezpečnost celé situace, tak při teplotách 35 °C ve stínu to nebylo ani moc logické. Podezříváme ho z provozování zakázaných rituálů.
Veverčák na nástupu podrobně vysvětlil, jak se správně na táboře oslovovat. Zakázaná jsou oslovení: „mami, tati, teto“ a podobně. Naopak zcela správné a vhodné je používat „sestro a bratře“. Kdo potřebuje oslovení upřesnit, tak je možné použít „sestro matko nebo sestro teto“. Také je správné říct jen „Emo“, protože je to nejkratší. Postupem času se nejoblíbenějším stalo oslovení: „sestro teto Emo“.
Středa 7. července 1720 – pirát Černovous
Dvanáctka odešla na „třídenní“ výlet rozdělena do dvou nekoedukovaných skupin. Toto upořádání nikoho z nich příliš nenadchlo a Ondra K. se pokusil v převleku odejít s dívčí skupinou. Zapletl si vlasy do dvou copů. Osprchoval se a roztrhal si kraťasy tak, že vypadaly jako sukně. Veverčák však jeho převlek odhalil a vysvětlil mu, že s bratry chlapci si výlet užije víc.
Dominika se při telefonování řízla do ucha o poškozený display, čímž si způsobila jedno z nejkurióznějších zranění tohoto tábora.
Při balení na dvoudenní výlet vedoucí Sapíků vytahali z batohů táborníků nejrůznější, z jejich pohledu zbytečné, předměty, např: knihu, velkou lucernu, 200 kapesníků v krabici. Důležité pravidlo pro balení – batoh je třeba mít na začátku balení prázdný.
Čtvrtek 8. července 1942 – odboj – Jan Kubiš
Oddíly vyrazily na výlety a přišla změna počasí doprovázená velkými bouřkami, hromy, blesky, přívalovými dešti a silným větrem. Dívčí část Dvanáctky zmokla již předchozí noc, kdy si holky omylem vylily všechnu vodu z plachty, kterou byly přikryté, přímo na sebe a spacáky. Tato událost demotivovala jejich odbojářské odhodlání a evakuovaly se zpět na základnu včetně Ondry K., kterému se tentokrát povedlo do dívčí skupiny infiltrovat. Zbytek Dvanáctky se namísto v lese pod Strážištěm ubytoval pod obecní pergolu obce Bratřice a k večeru si všichni zaplavali v místním bazénu.
Vichřicí popadané stromy zablokovaly silnici mezi Sedlicí a Želivem. Nikomu se nechtělo čekat na hasiče, až cestu uvolní, tak Kuba přivezl z tábora 2 motorové pily a Vojta s Martinem pak za pomoci ostatních cestu uvolnili.
Sapíci se na noc zabydleli v ambitu na Křemešníku a všechny nepřízně počasí přečkali v suchu.
Voda v Želivce stoupla, rychlost proudu se značně zvýšila a na místní pláži byl vyhlášen zákaz koupání.
Pátek 9. července 518 – středověk – král Artuš
Tradice výletů na Křemešník pokračuje, a nikdy to není jednoduché. Sapíci se po dobrodružné noci vydali na cestu zpět. První překážka, na kterou narazili, byla cesta pokrytá hlubokým bahnem a velkými kalužemi. Rozhodli se problematické místo obejít, překročili bludný kořen a autobus do Pelhřimova stihli indiánským během na poslední chvíli. Další problém nastal u rozvodněné Hejlovky, kde byla zaplavená cesta a Sapíci museli opět podle busoly hledat obchozí trasu. Potvrdilo se, že kdo neumí číst v mapě, tomu ani GPS v telefonu nepomůže.
Kulíšci svým neposlušným chováním rozzlobili Martina. Neposlouchali pravidla hry, brebentili a dělali všechno možné, než měli dělat. Martin přerušil hru, sebral jim všechny čtyři kostičky. Oběhnul si tábor kolem dokola, aby se uklidnil. Pak poslal Kulíšky do stanů, kde si museli zout boty a nacvičovali nástup. Dvanáctka často vykazuje podobné znaky chování. Neposlouchají pravidla hry, brebentí a dělají co nemají. Bude-li to pokračovat, tak jim Iva sebere kostičky, nechá je oběhnout tábor a pak si budou bez bot nacvičovat nástup. Snad bude tato metoda mít stejný úspěch jako u Kulíšků.
Ledňáčci jeli z tábora na výlet do města Tábor. Způsobili tím několik vtipných situací v komunikaci, když se někdo zeptal, kde jsou Ledňáčci, tak odpověď „v Táboře“ byla sice správná, ale úplně k ničemu.
Voda ve Velké přehradě začala pomalu, ale kontinuálně stoupat rychlostí několik centimetrů za hodinu a podle našich výpočtů hrozilo vyplavení tábora již v ranních hodinách následujícího dne. V elektrárně ochotně pustili všechny tři turbíny, čímž se celý proces trochu zpomalil. Dalším užitečným krokem by bylo pustit skrz trubku v přehradě více vody dříve, než přehrada přeteče. Toto má na starosti hrázný. S hrázným se ale, jak již roky víme, nedá rozumně domluvit. Ondra zatelefonoval na dispečink povodí Vltavy do Prahy. Po delší době telefonování a přesvědčování dispečinku, že opravdu hrozí vyplavení tábora, jsme dostali příslib, že hrázný navečer vodu trubkou pustí. Nepodařilo se zjistit, jakého nadřízeného nad sebou hrázný má, protože ani pražský dispečink ničeho nedosáhl. Dostalo se nám jen dobré rady, že si můžeme zavolat hasiče, kteří nám pomůžou s evakuací. Nepomohla ani pohrůžka, že pokud budeme volat hasiče, tak rovnou zavoláme i televizi. Stoupání přehrady se naštěstí během noci postupně zpomalilo a vše dobře dopadlo.
Sobota 10. července 40 000 př. n. l. – pravěk
V šest hodin ráno nízko nad táborem proletěl horkovzdušný balón, jehož posádka křičela „BUDÍČEK“. Probudili a popletli tak několik táborníků, například Ivu, která si nejdříve podle charakteristického zvuku hořáku myslela, že někdo opravuje střechu na pergole, ale bylo jí divné, proč by to dělal. Pak podle křiku usoudila, že začíná evakuace z důvodu povodně, ale tomu neodpovídala hladina řeky, kterou byla kontrolovat o hodinu dříve. Tak usoudila, že se jedná o přepadení humpoleckým táborem, a vyběhla ze stanu, aby jim mohla vynadat. Balón mezitím odletěl.
Náš deník si pohovořil s táborníky a ptal se jich, jak se jim na táboře líbí.
Nejčastější odpověď byla: „Líbí, bombastické, super …“.
Terezka: „Dobrý, ale stříká se tady vodou. Takový velký pán v červeném triku.“ „Myslíš Veverčáka?“ „Jo, Veverčák.“
Odpověď nejmenovaného táborníka: „Líbí, ale neříkejte to tátovi.“
Byl vypočítán koeficient rychlosti pohybu Ledňáčků. Dva Ledňáčci na jednom kole jsou 1,5x rychlejší než tři Ledňáčci bez kola.
Zvířata v okolí tábora mají pravděpodobně postcovidový syndrom. Nebojí se lidí a snaží se aktivně zapojit do programu. Prosíme táborníky, aby na zvířata nesahali.
1. Zajíc na cestě u latrín – možno fotit
2. Rejsci na táborovém náměstí – nesahat, nekrmit
3. Slepíš na táborovém náměstí, snaží se začlenit do vlajkové čety – pozor nezašlápnout
4. Kachní rodinka u ohniště za jídelnu – často s nimi sedává Pavel E
Vedoucí u táborového ohně sehráli muzikální velkoscénu Červená Karkulka. Kdo umí zpívat, ten zpíval, ostatní hráli. Obsazení: Karkulka – Iva, Myslivec – Veverčák, vlk – Radek, babička – Jana.
Vláďovi Bátorovi se pohádka tak líbila, že si ji natočil na telefon a každý den si ji pouští před spaním.
Neděle 11. července 1348 – Třeboňsko – Karel IV.
Celý dne probíhal v duchu rybaření. Místní úřad vydal 50 časově omezených povolenek pro chytání ryb v Želivce. Odpoledne proběhl výlov táborníků spadlých z mostu při lovu hrnců. Hrnců a poklic se postrádá více jak deset kusů a Petra slíbila odměnu každému, kdo nějaký ztracený hrnec či poklici vyloví a přinese.
Adéla se při plnění Tří kapek rosy utábořila v hustníku. Po chvíli zjistila, že tam není sama a ze vzdálenosti necelého metru mohla pozorovat rodinku divočáků čítající dvě velká prasata a osm malých selat. Zachovala chladnou hlavu a nenápadně opustila hustník. Fotografie pořídit nestihla.
V noci proběhla tradiční bojovka se sousedním humpoleckým táborem. Počasí bylo chladné, deštivé a temné. Náš tým utrpěl porážku, ze které viníme především některé nejmenované externě najaté hlídače, kteří nedokázali uhlídat ani kulán, na kterém víceméně seděli. Naši zkušení hráči bojovali s obrovským nasazením a obětavostí.
Pondělí 12. července 82 př. n. l. – Řím – Julius Caesar a Kleopatra
Na Terku M. zaútočil na přehradě padesát centimetrů dlouhý kapr, který vážil téměř pět kilogramů. Pravděpodobně si jako ostatní zvířata chtěl jen hrát. Vyskočil z vody do kánoe, povalil Terku, pádlo letělo vzduchem a Terka skončila na dně lodi. Dan nejdříve zachránil pádlo, následně vzkřísil Terezu, a pak doplul ke břehu. Věra jí pak v táboře uvařila léčivý kontrihelovojahodový čaj.
Lucka při olympijském sprintu měla v ruce fáborky a mávala divákům, v puse žvýkala stéblo trávy – asi nedovolený doping. Cestou si kamarádsky plácla dlaní s několika spoluhráči. Nevyhrála, ale neběžela na vítězství, nýbrž na celkový efekt.
Jak Veverčák přepočítává Dvanáctku: „Pět jich je v teepee, ostatní jsou ve stanech, ale jestli jich je dohromady deset, to nevím.“
Dorotka má ve stanu mluvícího medvěda. Večerní čtení od Veverčáka je krátké, takže od deseti hodin do půlnoci vypráví v jejich stanu pohádky medvídek.
Úterý 13. července 644 – praotec Čech
Ráno na nástupu promluvil sám praotec Čech. Vysvětlil nám, kam máme jít a po kom máme nalezenou zemi pojmenovat. Vavrda si vše pečlivě zaznamenával až do chvíle, kdy ho překvapila externí informace, že sousední tábor právě navštívila hygiena. A pak už ho zajímaly jen formuláře potvrzení, seznamy a odpadky.
Trnávka se jmenuje podle trnů akátovníků, které zde rostou. Trny padají na zem a skrývají se v trávě místní pláže. Během pěti hodin, které jsme na pláži strávili, jsme si postupně vytahali přes sto trnů z různých částí těla. V táboře pak za asistence lékařů nejméně dalších padesát.
Péťu při hře na dětském hřišti v Želivě praštila houpačka do holeně. Vytvořila se mu pod kolenem veliká modřina ve velikosti kolene. Nohu mu prohlédli tři nezávislí lékaři a očekávají v následujících dnech různá zbarvení rány.
Upozorňujeme výletníky, že lahev do batohu je třeba dávat vždy zavřenou. Podrobnější informace o tom, co se stane při nedodržení tohoto pravidla vám na požádání sdělí Eliška.
Štěpán šel i přes zákaz vedoucích bos ze Želiva do tábora a splnil tak zkoušku „Bosí skaut“, k čemuž mu blahopřejeme, ale může v blízké době očekávat trest v podobě koupele v Želivce.
Kryštof byl v noci na latríně. Najednou uslyšel podivný zvuk a následoval záblesk. Chvíli si myslel, že ho někdo vyfotil, což ho naštvalo. Ale jednalo se jen o atmosférický jev: hrom následovaný bleskem.
Středa 14. července 1492 – objevení Ameriky – Kryštof Kolumbus
V podvečer se přes tábor přehnala bouřka doprovázená krupobitím. Žádné materiální škody ani újmy na zdraví nebyly zaznamenány. Jen Adam po ráně kroupou do hlavy přestal poznávat svoji matku. Nejprve si ji popletl s Míšou, a pak dokonce s Pavlou. Šárku našel až když mu někdo poradil: „Není to ta, co tady už půl hodiny hraje na kytaru?“
Veverčák s Petrou mají oba stejný kartáček na zuby v sadě s pastou Signál s granulemi. Jelikož nic z toho nemají podepsané a pravidelně zapomínají kartáček i s pastou na poličce v umývárně, tak vyšlo najevo, že si již několik dní čistí zuby jedním a tím samým kartáčkem.
Čtvrtek 15. července 1912 – založení skautingu – A.B. Svojsík
Antonín Benjamín Svojsík, jakmile spatřil české skauty z roku 2021, si vypůjčil a oblékl jejich skautský kroj, který se mu zalíbil a odmítl se převléknout zpět do kroje svého času. Čímž Vavrdovi znemožnil pořídit historicky pravdivou fotografii.
Veverčákova hra s kamínkem předávaným mezi hráči v průběhu dne měla velký úspěch a pobavila všechny zúčastněné. Jen asi měla být zvolena jiná „odměna“ pro toho, kdo prohraje, protože Veverčákovi rituální koupel v Želivce přišla nakolik atraktivní, že proti svému přesvědčení prohrál.
Štěpán utopil boty do vody, protože netušil, že ty jeho na rozdíl od ostatních bot do vody, neplavou. Nyní pravděpodobně leží v hrnci na dně řeky. Ale Štěpán stejně chodí bos, tak může být bos i ve vodě.
Je-li v místnosti více jak 37 °C, tak přítomnost dalších osob již ochlazuje. Toto pravidlo je užitečné pro kuchyň.
Veverčákovo školení, kterak se správně oslovovat nese ovoce. Adam: „Mamka říkala … vlastně sestra mamka ….. a bráchovi říkám bratře bratře.“
Pátek 16. července 1898 – Cimrman – Liptákov
Trasa rozcvičky humpoleckého tábora vedla přes náš most a skrz tábor na cestu. Měli jsme tak možnost si podrobně prohlédnout jaké oblečení a obutí Humpoláci na rozcvičku nosí. Navzdory teplému slunečnému počasí zcela převládaly dlouhé tepláky a mikiny. Viděli jsme i několik táborníků v pyžamu a jednu holčičku v šatech. Zhruba polovina cvičících měla obuté holínky či na běh zcela nevhodné croksy. Nejlépe by udělali, kdyby z mostu všichni rovnou naskákali do řeky, což je u nás tradiční trest za nevhodné oblečení na rozcvičku, a pak si od Veverčáka nechali vysvětlit, jak se příště obléknout lépe.
Vavrda za pomoci Cimrmana opravil stroj času a celý tábor se ocitl zpět v roce 2021. Ne každému tím udělal radost, protože některá období historie byla evidentně mnohem zábavnější než současnost. A vracet se do míst s epidemií COVID-19 také není úplně moudré rozhodnutí. Vavrda upadl v podezření, že má rozkoukaný seriál na Netflixu, a proto tak pospíchal s návratem domů.
Vojtovi se podařilo odhalit tajemství, jak zařídit, aby mu Iva nezadávala žádnou práci. Ivě je třeba dát nějakou práci dříve, než ji ona zadá vám.
Sobota 17. července 2021
Probudili jsme se v roce 2021. Sbalili si kufry. Zbourali a uklidili celý tábor a vyrazili na cestu domů.
Kuba S. se okamžitě po příjezdu domů rozmyslel, že udělal chybu, že domů vlastně jet nechtěl a společně s Hajným odjel zpět na Želivku za ostatními Ledňáčky, kteří si pobyt prodloužili do neděle.
Potopa očekávaná v sobotu 10.7. přišla se zpožděním 17 dnů a vyplavila celé údolí. Zda se jednalo o experimentální použití stroje času nám Vavrda jednoznačně nepotvrdil, ale je to velice pravděpodobné.
Partnerem projektu je město Hradec Králové
