BBC Africa
Sobota 1. července
Veverčák se rozhodl odhalit dlouho utajovanou totožnost své rodiny a prozradil nám, že je potomek slavného afrického cestovatele Emila Holuba. Dále řekl, že plánuje podobně jako jeho pradědeček cestu po Africe.
Vydáme se s ním do míst, kam se málokdo skutečně podívá. Čekají nás nástrahy, dobrodružství, lov, magie, kmenové zvyky, hry, řemesla, africká jídla a tance. Zkrátka pravá africká atmosféra a bude to neopakovatelný zážitek pro všechny z nás.
Veverčák svou výpravu myslí velice vážně. Přípravy nepodcenil, obává se malárie a máme zprávy, že lékař jeho výpravy již vydal antimalarika všem účastníkům.
Jen nevíme, zda máme Veverčáka oslovovat dále „Veverčáku“ nebo zda preferuje oslovení „Holube“.
Pepa ztratil brýle, a protože se brýle bez brýlí špatně hledají, tak mu je pomáhala hledat Dorotka, avšak marně. Nakonec je našla Verča, zabalené v Otíkových mokrých plavkách. Otík chtěl pravděpodobně Pepovi pomoct brýle umýt, a proto mu je zabalil do plavek.
Neděle 2. července
Expedice začala pomalu postupovat do nitra afrického kontinentu. Holuba nemile překvapilo, že většina účastníků nezná ani základní africké státy; například Mayotte na mapě nenašel nikdo.
Další nepřipravenost expedice se ukázala na nočním safari, kde si někteří pletli žirafu s delfínem, hrocha s prasetem anebo dokonce okapi s vrabcem.
V Africe je běžná práce dětí, Holub toho využil a najal jich hned několik na nošení dřeva, škrabání brambor a další práce, které v jeho výpravě nechce nikdo dobrovolně dělat.
Ve výbavě expedice jsou i dva zánovní kajaky. Odpoledne proběhl trénink na Žambezi. Všichni si vedli překvapivě dobře. Některým se dokonce podařilo podjet most. Holub doufá, že se mu na kajacích podaří dojet až pod Viktoriiny vodopády.
Holub a Martin jezdí každé ráno s východem slunce na safari na kolečkových lyžích, čímž budí značný údiv u místních domorodců. Dnes Martin nemohl Holuba probudit, a tak mu ujel. Holub vyrazil později, Martina na trase nepotkal, a nakonec ujel dvojnásobnou vzdálenost než obvykle.
Pondělí 3. července
Holubova expedice narazila při dopoledním safari na hnízdo se třemi pštrosími vejci. Zajímavé bylo umístění hnízda na vrcholu pařezu, což je na rozdíl od čápů pro pštrosy naprosto netypické. Nález vzbudil velký rozruch, všichni se na vejce chtěli postavit a vyfotit se. Pak následovalo vyfukování pomocí aku vrtačky. Nakonec byla vejce míchaná k večeři a kuchaři se těší, že příští vejce zkusí uvařit natvrdo.
Sapíci se při průzkumu Žambezi dostali s kajaky až nad Viktoriiny vodopády. Nacvičovali tam mimo jiné „eskimování“. Komu se nepovedlo kajak převrátit, toho do vody vyklopil Holub.
Dle archeologického ústavu v Káhiře bylo v našem nalezišti 770 kusů mozaiky. V neděli bylo nalezeno a zaprotokolováno 570 kusů. Zbývá najít 200 kusů. Naleziště bylo uvolněno veřejnosti. Nálezy již není třeba katalogizovat. Je možné si je nechat jako suvenýr.
V táboře začala jezdit první veřejná doprava. Křováci vyrobili vozidlo ze dvou kárek a lavičky. Prozatím probíhají zkušební jízdy zdarma na trase Ohniště-Náměstí-Olinka. Dále uvažují o zavedení noční linky od stožáru k latrínám.
Úterý 4. července
Docentu Sobotkovi ukradli v Johannesburgu před supermarketem jízdní kolo. Nechávat ho nezamčené v zemi, kde je denně ukradeno šedesát aut a zabito padesát lidí je prostě pitomost. Nicméně zloděj bude nemile překvapen, až při jízdě z kopce zjistí, že kolo téměř nebrzdí. V Evropě by odpovědnost za případnou nehodu nesl Luboš. Tady v Africe se to dá považovat za spravedlivý trest.
Radek vypočítal, že k této události došlo v den 1160 výročí první písemně zdokumentované krádeže kola; protože Cyril a Metoděj přišli „okolo“ roku 863.
Holubův tábor napadla veš africká. Pokud nezafungují evropské šampony, tak bude nutno přistoupit k tradičnímu bahennímu zábalu hlavy, který již po staletí používají místní divoši.
Panteři při vaření ugálů použili omylem dvojnásobné množství vody. Překvapivě tak získali dvojnásobné množství kaše stejné kvality, jako uvařily Sovy se správným množstvím vody. Panterům se pravděpodobně povedl velký objev v řešení hladomoru v Africe.
Křováci vyrazili na výlet do Humpolce. Ušli 25 kilometrů v pantoflích. Jedná se o Holubův projekt, který učí místní obyvatele používat boty a chtěl by tak pozvednout místí ekonomiku. Křováci se cestou ani jednou neztratili, ale několikrát se jim ztratila cesta. Aby se jim to už víckrát nestalo, tak si do tábora přinesli zelenou turistickou značku na kusu kůry a tu budou nosit již vždy na cestách při sobě.
Středa 5. července
Nedaleko Holubova tábora proběhl závod vozatajů. Holub osobně se závodu nezúčastnil, ale krátce promluvil k davu diváků a plánuje podobný závod uspořádat ve svém rodném městě Holicích.
Křováci našli cestu po vodě do humpoleckého tábora a plánují tuto znalost použít při noční hře příští týden.
Luboš si půjčil kolo a pořídil si k němu zámek.
Holub s Vojtou a dalšími čtyřmi nejsilnějšími členy výpravy přemístili kámen, který vážil 200 kilogramů na vzdálenost 200 metrů. Profesorka Záhorová jim ve chvíli, kdy se začali chlubit svým výkonem, vysvětlila, že pokud kámen nesli po rovině, tak žádnou práci nevykonali. Neboť těleso pohybující se rovnoměrně přímočaře nemá kinetickou ani potenciální energii. Takže konali práci jen při zvedání a pokládání kamene, přičemž pokládání jim moc práce nedalo.
Další kámen již přenesla víceméně sama Dominika, protože věděla, že s tím žádná práce není.
Sára s Pájou mluvily celý den pouze anglicky. Splnily tak jednu z výzev ve stezce a ukázalo se, kdo z expedice se tímto jazykem domluví a kdo nikoliv. Někteří se obávají, aby dalším jazykem dne nebyla maďarština, tu totiž ovládá jen osm procent členů expedice.
Čtvrtek 6. července
Křováci pokreslili Holubovi celý tábor. Od rána se na různých místech začaly objevovat barevné obrázky zvířat a další africké motivy. K večeru již byly barevné i nádoby na odpad a spousta oblečení. Zda jim došly barvy nebo šli prostě jen spát, se ukáže v dalších dnech.
Do tábora přišel hladomor. Vzhledem k humanitární pomoci ekonomicky silnějších zemí, to nebylo nic hrozného a nebýt toho, že se namísto slazených nápojů podávala k pití jen voda a ke snídani nebyla vajíčka, tak by si toho, že je hladomor, někteří ani nevšimli.
V táboře každý den přesně o půlnoci zvoní budík a nikdo neví proč.
Pátek 7. července
Úmorná horka a saharský písek sužují celý tábor. Holub se snaží udržovat dobrou náladu, a proto nechal postavit saunu. Saunování mělo velký úspěch, za první den provozu přišlo 23 návštěvníků.
Matěj snědl k obědu polévku a 23 knedlíků. Kuchař uvařil 18 kilogramů knedlíků. 1 kg = 25 knedlíků. Matěj váží 60 kg, takže se stal z 1/60 knedlíkem. Áron snědl 10 knedlíků a váží 20 kg. Z kolika procent se stal Áron knedlíkem? Odpovědi zasílejte do naší redakce, z těch správných vylosujeme tři výherce.
Holub se při závodu Paříž-Dakar schoval i s lepením na kola za písečnou dunu a nechal tým, ať si poradí sám. Své počínání zdůvodnil slovy: „Myslel jsem, že si to tak víc užijí.“
Sobota 8. července
Dopoledne proběhla přátelská sportovní utkání v ringu a fotbale se sousedním táborem. V ringu zvítězily domácí týmy. Utkání ve fotbale bylo opravdu napínavé a plné překvapivých momentů. Nejprve náš tým prohrával 0:1. Pak skóroval Martin, vzápětí dal další gól Kuba, a to ze zcela nepochopitelného úhlu. Třetí gól jsme dali z autu – stará dobrá finta a gólman ho ochotně tečoval do brány. Čtvrtý gól padl poté, co se náš tým zbavil rozhodčího Holuba, který to komentoval slovy: „Být rozhodčí je nevděčná funkce.“
Odpoledne expedice podnikly výstup na Kilimandžáro. Holub při hledání optimální trasy omylem nalezl Dorotku, která tam plnila Tři kapky rosy.
Vrcholu 5895 metrů vysoké hory dosáhlo 54 cestovatelů. Počasí nebylo optimální a Eliáš se musel 9x vrátit i se stanem do základního tábora. Transport vody a dřeva probíhal plynule a na vrcholu hory se ocitl skoro celý obsah dřevníku. V základním táboře zůstalo jen to, co si kuchař stihl zamknout.
Doporučujeme všem, aby používali jen nože s pojistkami a dodržovali pravidla bezpečnosti práce s nožem.
Toto se nevyplatilo Adamovi, kterému se nečekaně nůž zavřel. Lékař mu zraněný ukazováček sešil třemi stehy. Podstoupit takovéto ošetřeni v centru necivilizované Afriky není nic příjemného.
Neděle 9. července
Vojtova vodní elektrárna díky výborným podmínkám na Žambezi překročila významný milník 100 wattů.
Dlouhý pobyt pod africkým sluncem si vybírá i svou daň. Iva si popletka dny v týdnu, a ač byla neděle, tak zapískala budíček už v půl osmé.
Karolína si při psaní tematických nápisů na trička popletla africké a indiánské kmeny a musela na holubově triku škrtat.
Během dopoledne Dominikovi duchové uklidili ve stanu. Martin si myslí, že to nebyli duchové, ale Míšina volitelná dopolední aktivita.
Holky z Kulíšků otevřely na mostě bahenní lázně. Zkušební provoz je prozatím zdarma.
Po dokončení táborových triček se spontánně rozjela velká podpisová akce. Pokud by chtěl mít každý podepsané tričko od každého, tak je to 6241 podpisů. Upozorňujeme, že kdo nepoužil fixy na textil, tak si musí dát pozor při praní, aby se mu podpisy z táborového trika nepřemístily na jiné oblečení v pračce.
Inzerce:
– Hledáme fixy na textil. Vracejte je ke Karolíně do stanu.
– Vyměním opalovací krém za grilovací koření. (Radek)
– Vyměním stan na slunci za stan ve stínu. (Šárka)
– Vyměním téměř šedesátiletou kuchařku na tři dvacetileté. (Ondra)
– Vyměním nůž bez pojistky za nůž s pojistkou.
– Hledám lžící, upadla mi někde pod Vrbou. (Věra)
Pondělí 10. července
Sourozenci Burešovi se vyznamenali při balení na výlet. Pepa si zapomněl pláštěnku a v dešti se musel obléknout do ručníku. Ota zapomněl ručník, což je jak známo u expedičního cestovatele naprosto zásadní část vybavení. Dorotka zapomněla spodní díl plavek, takže plavala v kraťasech a pak jí byla zima.
Štěpánek jel na výlet na rámu kola s Lubošem. Jedná se o typický způsob dopravy v Africe. Je možné, že příště pojedou Mrózkovi na střeše auta.
Potvrdilo se, že na přivolání krátkého osvěžujícího deště stačí vyrazit na dvoudenní výlet anebo naplánovat bivak.
Úterý 11. července
V Africe potkáte zvířata na každém kroku. Zoologické informace z místa, kde přespávali Sapíci: Šárce vlezla do ucha beruška. Po tábořišti létal veliký turbo chroust. Všude kolem byla obrovská hejna komárů. Všichni si užívali romantický výhled na létající netopýry. Slyšet bylo kvákání žab a štěkání srnců.
Dvanáctka šla takticky na výlet v noci. Jedná se o běžnou africkou fintu, kterak se vyhnout velkému horku.
Přes den pak přenocovali ve zlatém dole, ale pravděpodobně žádné zlato nenašli, protože se do tábora vrátili hladoví a zcela bez peněz.
Středa 12. července
Eliáš absolvoval úvodní lekci potápění. Byl to pro něj ohromný zážitek, a když se příště před ponorem pořádně nají, aby byl těžší, tak se mu možná povede potopit až pod hladinu.
Odměny za africké hry byly převážně knižní. Několik těchto knih muselo být hned po vyhlášení výsledků zabavenou z důvodu nadměrného výskytu nevhodných a sprostých slov v textu. Zabavené knihy byly nahrazeny obrázkovými encyklopediemi. Adam to komentoval slovy: „Mně to nevadí, už jsem ji stejně četl, měl jsem ji půjčenou z knihovny.“
Věra upekla 120 medailí se safari motivy. Jako čestný host olympiády absolvovala všechny disciplíny.
Skončilo to tak, že ztratila boty. Pravděpodobně na stejném místě řeky Žambezi jako lžíci při Želivákových slavnostech.
Nejzajímavější a zároveň nejobtížnější disciplínou africké olympiády byla jízda na kajaku. Komu se nepovedla obrátka na vyznačeném místě, ten dojel až pod Viktoriiny vodopády, kde už dál jet nešlo a silný proud ho sám obrátil nazpět. Zážitek to byl jistě pěkný, ale čas měl zhruba pětinásobný oproti ostatním závodníkům. Je to podobná situace, jako když se někdo během závodu Přes3jezy zajede podívat do Čertovky.
Áňa při noční hře naprosto nekompromisním způsobem zabavila baterku Honzovi z humpoleckého tábora, když ji bezdůvodně udeřil do břicha loktem. Posvítila mu do očí, legitimovala ho, vynadala mu a baterku si odnesla. Vítězství nám to nezachránilo, ale alespoň dala najevo, že pravidla hry je nutné dodržovat.
Čtvrtek 13. července
Z důvodu opožděné dodávky moučkového cukru, byla zpožděná večeře o pět minut. Jedná se o největší zpoždění výdeje jídla za posledních deset let.
Při zdravovědném závodě několik hlídek „zabilo“ člověka se střelnou ranou šípem. Je neuvěřitelné, že některé hlídky za to získaly i tři body. Rozhodčí na stanovišti to odůvodnil slovy: „Jednalo se o humánní zabití, při vydávání šípu ho hladili po vlasech.“
Večer proběhla ochutnávka afrického hmyzu. Názory na chuť červů, cvrčků a sarančat se značně lišily.
Většině se líbilo, jak to křupe, ale křídla sarančat zůstávala mezi zuby. Největší pochoutkou byli solení červi, i když třeba Adam je jíst nechtěl, protože na něj smutně koukali.
Hodinu před půlnocí proběhlo noční saunování. Bylo možné shlédnout i saunovací rituál, který netradičně namísto s ručníkem proběhl s lopatou.
Pátek 14. července
Při bojovce Búrské války se někteří hráči řídili pravidlem, že pod svícnem je největší tma a namísto plížení kolem nepřátelského města, které měli pozorovat, jím prostě zcela bez plížení prošli a v klidu si zjistili vše, co potřebovali vědět.
Již několikátý den vždy v šest hodin ráno prolétává nad táborem balón. Holub se obává, že se jedná čínskou špionáž a začal vzdělávat místní obyvatele o nebezpečí hrozící ze strany východních velmocí snažících se o ovládnutí Afriky.
Sobota 15.července
Expedice do nitra Afriky je u konce. Holubovi se podařilo pronajmout tábořiště a část vybavení české expedici z Pelhřimova. Sice tím nezískal mnoho peněz, ale značně zjednodušil přípravy na odjezd. Nicméně ani tak nebylo jednoduché sbalit a naložit do aut všechny suvenýry a trofeje z lovu. Nakonec se to ale povedlo a všichni zdárně dorazili do svých domovů.
Tábor Želivka 2023 se uskutečnil s podporou města Hradec Králové.
